Ich bin ein Berliner

Ich bin ein Berliner (německá výslovnost: ɪç ˈbɪn ʔaɪn bɛɐ̯ˈliːnɐ; česky „Jsem Berlíňan“) je projev prezidenta Spojených států Johna F. Kennedyho, který pronesl 26. června 1963 v Západním Berlíně. Jedná se o jeden z nejznámějších projevů studené války, patří mezi nejslavnější protikomunistické projevy a též mezi nejslavnější historické projevy vůbec.^[1]

O dvaadvacet měsíců dříve postavila Německá demokratická republika Berlínskou zeď, aby zabránila masové emigraci do Západního Berlína. Projev byl zaměřen jak na Sovětský svaz, tak na obyvatele Západního Berlína. V projevu zazněla i další věta pronesená v němčině: „Lasst sie nach Berlin kommen“ („Ať přijdou do Berlína“), adresovaná těm, kteří tvrdili, že „s komunisty můžeme spolupracovat“, což byla poznámka, které se Nikita Chruščov jen o několik dní později vysmál.^[1] Tento projev je považován za jeden z nejlepších Kennedyho projevů, pronesený na vrcholu studené války a v období tzv. Nové hranice (anglicky New Frontier). Byl velkou morální vzpruhou pro obyvatele Západního Berlína, kteří žili v enklávě hluboko uvnitř východního Německa a obávali se možné východoněmecké okupace.

Kennedy promluvil ke 120 000 posluchačů^{[pozn 1]} na schodech radnice ve čtvrti Schöneberg a řekl,

Před dvěma tisíci let se lidé nejvíce honosili tím, že mohli říci „civis Romanus sum“ („Jsem občan Říma“). Dnes, ve světě svobody, se mohou nejvíce honosit tím, když řeknou „Ich bin ein Berliner!“ („Jsem občan Berlína“) ... Všichni svobodní lidé, ať už žijí kdekoli, jsou občany Berlína, a proto jsem jako svobodný člověk hrdý na slova „Ich bin ein Berliner!“ (Jsem Berlíňan!).^[1][2]

Kennedy tuto větu použil ve svém projevu dvakrát, včetně závěru, kdy větu vyslovil s bostonským přízvukem a přečetl ze své poznámky [„ish bin ein Bearleener“], kterou si zapsal s použitím anglického pravopisu, aby se přiblížil německé výslovnosti. Použil také klasickou latinskou výslovnost civis romanus sum, přičemž c vyslovil jako [k] a v jako [w].^[3]

Po desetiletí zastiňovala historii této promluvy různá protikladná tvrzení o původu Ich bin ein Berliner. V roce 2008 podal historik Andreas Daum komplexní vysvětlení na základě archivních pramenů a rozhovorů se současníky a pamětníky. Jako precedens vyzdvihl autorství samotného Kennedyho a jeho projev v New Orleans v roce 1962 a ukázal, že Kennedy tím, že se v Berlíně odchýlil od připraveného scénáře, vytvořil vrcholné emocionálně vypjaté politické představení, které se stalo charakteristickým znakem epochy studené války.^[3]

Existuje rozšířená mylná představa, že Kennedy omylem řekl, že je „Berlíňan“, což je německá koblihová specialita.^[4] Jedná se však jen o městskou legendu (tzv. urban legend), včetně přesvědčení, že publikum se Kennedymu za použití tohoto výrazu údajně smálo.^[4][5][6]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn"/>